chill with me #7

29. june 2017 at 22:37 | PetraLibrary |  DIARY2


Slíbila jsem.. Ne neslíbila, pozor! Vlastně ne..
Že se tak jako vrátím. Ale nevrátila jsem se zrovna brzo, tak jak
opět po měsíci, ale stejně se ozývám, což se cení.
Je toho hodně, co bych vám ráda řekla a co mám na srdci, protože přece jen jsme
se neviděli už měsíc a já hodně věcí prožila a taky musela řešit. Prostě se potřebuju
vypovídat a všechno to tak nějak sepsat. Vše co se jednoduše stalo a i stane.
Ne že bych nějak viděla do budoucnosti, ale mám určité plány jak s blogem, tak i ohledně prázdnin.

Za poslední měsíc toho bylo docela dost. Však to většina z vás aspoň trochu zná, škola totiž omezuje v čase a krade ho. Ke konci roku si na moment řekne, že to bude pohoda a už to je velká chyba. Ne, nikdy to není pohoda. Neustále se píší testy a je hrozně moc věcí, co je třeba zařídit. Každopádně jsem byla ráda, že ke konci roku nás čekal kurz, protože písemkám jsme se skvěle vyhnuli. Uff.. Díky za to. Všichni machrovali, jak jeli na kurz v dubnu, ale to ještě nevěděli, že jim to nikdo nezávidí. Kurz dopadl dobře, ale i špatně. Pro mě možná více špatně, protože jsem měla docela hard přelet přes řídítka. Naštěstí jsem neměla nic zlomeného, ale bohužel jsem si asi dokadila ještě víc moje už teď bolavá kolena. Co se ale dá dělat, sportem prostě k trvalé invaliditě. Klasika.. Jednou se asi díky něčemu a nějaký aktivitě nechtěně zabiju. To jsem prostě já, do všeho jdu na plno a přes všechno, i když vím, že si třeba ublížím. Logika se ztratila, nehledejte ji ve mně. Nemá to totiž cenu a z nálezu by jste mohli být ještě víc zklamaní.. Nebo možná trochu pobavení.

Událo se opravdu dost věcí a jednou z nich jsou srazy s těma dokonalýma lidma. Hraji RPG.. Pokud nevíte copak to je, stačí si to vyhledat, nechci to tu zrovna vysvětlovat. Název RPG je alohomora.cz a byla jsem na sletu jak v Brně, tak i v Praze. Musím říct, že jsem se tam viděla úplně s dokonalýma lidma, které jsem kdy toužila vidět. Ačkoliv ještě pořád ze všech nejvíc chci vidět P. /On ví, že o něm mluvím, jestli ne, tak mu to napíšu sama, že je famous. Ehm.. Chápete, "famous"./ Nečekala jsem, že až tak dokonalé to bude. Obejmout ty všechny lidi, na které jsem se opravdu hodně těšila. Slet v Brně mi dal hodně. Mám tam takovou.. Jistou crew. A neb L., T. a já. Ale přidali jsme asi tak další dva lidi.. Když to tak mám říct. Ale stejně.. Želva crew. Proč želva? To nikdo nikdy nevysvětlil a ani nevysvětlí. Prostě Želva Crew. Nejela jsem sama ale s E., se kterou se znám určo tak skoro 2 roky, ale až před 3 měsícema jsem zjistila, že bydlí 20 km ode mě. Asi si umíte představit, jak jsme najednou spolu trávily víc a víc času. Což mi připomnělo, že bych se jí měla ozvat. V Brně jsem brečela jak želva.. Když jsem musela odjet. Brečela jsem až když mě L. objal. A pak ještě víc když mě objal T. a ostatní. Jednoduše mě i rozbrečela A., protože řekla že mě nepustí. Byl nádherný pocit vědět, že těm lidem asi na ostatních a i na mně záleží a bylo jim tam fajn stejně jako mně. Ne všem tam tedy bylo fajn, byly totiž nějaké jako.. Nepokoje, ale i to se vše v Praze na dalším sraze líbilo. Musím ale říct, že Brno pro mě bylo asi lepší. V Praze jsem musela řešit dost osobních problémů a soustředila jsem se na ně i ve společnosti těch dokonalých lidí. I v Praze při loučení jsem trochu brečela, ale ne tak jako v Brně. Další sraz plánuji taky.. Nebo respektive na něj jet, až někdy bude. Ale o prázdninách máme na plánu něco víc spešl.. Kde bude hlavně Želva Crew. Ale otázka, jestli tohle vůbec vyjde no. /Připadám si jako retard, že jednoduše píšu jen písmenka a ne celá jména, ale chci zachovat trochu jako.. Soukromko? Nebo jak to jen popsat.. Nechci psát jména. Prostě u někoho je napíšu, ale ne u všech../

A co se týče kurzu. Byla jsem na to jednoduše hrozně natěšená.. Měla jsem i nové kolo a hrozně jsem se těšila, že bude zase se svojí třídou a bude sranda.. Ale taky že byla sranda. Jen kluci z naší třídy mohou skákat přes ovesnou kaši, když hraju na ukulele ze srandy Skákal pes přes oves. Prostě a jednoduše jsme byli hyperaktivní a dělali kraviny. Musím říct, že ten cyklák byl makačka, ale nějak se to dalo zvládnou. Až do doby, kdy jsem spadla do kopřiv.. Ne kecám, to byla sranda, když jsem se tam celá svalila a pak skákala jak pošuk na místě a ječela a zároveň se smála.. Jenže pak jsem přeletěla přes řídítka. Neuronila jsem teda ani slzu, ale bolest určitá to byla. Hlavně potom. Spadla jsem na břicho a vyrazila si dech. Jela jsem na břiše po mokré hlíně a i tak jsem byla zedřená. Z nemocnice vím, že jsem měla naražená žebra. Jenže jde o ty kolena, které mě často i bolí.. Což není zrovna dobře, protože mám zakázanou i atletiku, takže poslední týden nechodím na tréninky a čekám na srpen, což zas asi chodit budu, pokud budu vůbec doma. Ale to není další novina. Dozvěděla jsem se, že mám v podbříšku jakousi cystu. Ne jen tak ledajakou, prý je to totiž docela velký nález.. 30x35 mm. Asi se to zdá málo, ale když si to pak člověk třeba nakreslí, není to taková sranda. Kdyby to taky prasklo, mohlo by mě to taky dosti bolet. Což bych zrovna nechtěla, protože bolesti břicha jsou nechutný.. Prostě nechutnýýý.

Možná jsem vám už říkala o K. Je to jedna holčina z mojí třídy, která teda bude přestupovat z jistých důvodů do jiné.. Bavily jsme se faakt hodně a i spolu seděly. Vůbec jí to nevyčítám. Ale začínám se hodně bavit s ostatními jako dříve a.. Cítím se jinak. Cítím se víc konečně jako já.. Ne že bych se přetvařovala, ale byla jsem jako jiná osoba a řeklo mi to dost lidí. Že jsem se s ní změnila. Chovala se nafrněně a nebavila se s ostatními. Byla jsem s ní v našem určitém světě a teď ani nemám chuť se bavit. Ne protože bych si asi uvědomila, že mě možná změnila, ale mám si najednou co říct s ostatními. Tak nějak jsme to řešili a dostali se k tomu, že to celé nemá zrovna cenu už řešit. Omlouvala se mi a sama říkala, že mě asi opravdu změnila.. Možná to je pravda. Život jde jednoduše dál a nějak se přes to musíme přenést. Já se zase zapojím do celkové třídy, ve které asi budou dřív nebo později nepokoje možná kvůli mně, ale co se dá dělat. Protože úplně čekám, jak mi dá někdo sežrat že přebírám T. někomu jinému.. Tedy B. Ano, tohle se ještě řeší a existuje to. Jenže tohle celé není pravda. T. se se mnou baví protože chce a já s ní, protože chci. Každý má snad sovu hlavu ne? Já asi občas moc ne.. Ale s K. jsem se vždy bavila, protože jsem chtěla, tudíž ona si to vyčítat nemusí, i když to možná teď v tuhle chvíli dělá a mrzí mě to. Jenže tohle už nevrátíme zpátky.

Ale teď se podíváme do budoucnosti, což zní asi žůžově. Protože chápete to, vzhůru do budoucnostii! Ne kecám.. Chci oznámit, že jedu na Šumavu a Rakouska. Zní to tak jako suše, jenže já se na to neskutečně moc těším. Budeme chodit, což doufám, že s krosnou na zádech zvládnu. Nejsem na to zvyklá, ale nic jiného mi nezbude. Těším se na těch plno fotek, co nafotím, na ty dokonalé zážitky a spaní ve stanu. Tyhle věci opravdu zbožňuju. Měla se mnou jet moje láska E., ale bohužel nejede.. Ale stejně na nekonečno procent ví, že hned jakmile po těch dvou týdnech přijedu, jedu rovnou za ní. Ať se to někomu nelíbí nebo líbí. Je mi to opravdu jedno, ale prostě si to zařídím, i kdybych se měla roztrhat na kusy a mělo k ní přijet jen moje srdce.. Nebo taky oko. Ehm.. Každopádně se splní můj obrovský sen.. A to jet do Hallstattu. Tohle místo chci navštívit už strašně dlouho, protože to je prostě dream. Miluju jak to tam vypadá a hrozně se na to všechno těším. Jedu teda se sestrou a jejím přítelem. Se kterýma mám fakt úžo vztah, i když jsem se jednu dobu jet trochu obávala, ale myslím, nebo doufám, že zbytečně. Každopádně jedu už asi v sobotu do Prahy aa.. Pak frrr. Na Šumavu. Celkově ujdeme tak 200 km. Tak doufám, že neumřu a přežiji to ve zdraví a lásce. A že třeba mi neumřou nohy a kolena.

Co bych vám tak ještě řekla.. Asi už není moc co říct, protože jsem toho řekla už hodně. Všem přeji hodně štěstí zítra poslední den ve škole. CO špatného by se taky mohlo stát. Já teda doufám, že někam odpoledne ještě půjdu, nebo prostě uvidím a prostě odcapkám domů a bude to. Snad dopadnu dobře, protože já nemám zrovna šajna, jak dopadnu.. Upss. Jednoduše vám přeji hodně štěstí celkově, ať se máte dobře a žůžově. Snad to s blogem zvládnu a budu pokračovat.
Nějaké ty nápady mám a chci je hlavně použít. Možná že v té přírodě dostanu a nachytám inspiraci a pak vám to někdy sepíši. Určitě to sepíšu všechno.. Musím! Nebo nemusím, ale spíše tak nějak chci. Mám potřebu psát a blog upravovat. Ale to někdy jindy. Mějte se unicornsky, potterheadsky a ahoj! ♥


 

1 person judged this article.

Poll

Líbí se ti můj blog?

Ano! 89.9% (89)
Ne! 10.1% (10)

Comments

1 Eliss Eliss | Web | 30. june 2017 at 11:20 | React

Zažila jsi toho opravdu hodně, doufám že tvá kolena budou v pořádku :)

2 Misaki Misaki | Web | 30. june 2017 at 23:57 | React

Alohomora hraji taky, ale bohužel jsem se na slet nedostala, snad někdy příště.

3 NaTyy NaTyy | Web | 10. july 2017 at 18:08 | React

Prosím o vyjádření k tomtu článku: http://n-kone.blog.cz/1707/srdcove-dame-odzvonilo-aneb-na-scenu-prichazi-janin-denik . at nenaletí další člověk a grafik! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement