>>> Šumava 2017 <<<

11. august 2017 at 23:47 | PetraLibrary |  PHOTOS


Nevím jestli jsem se zmiňovala o tomhle výletě.. Možná dovolené.
Jo? Ne? Jo, ne? Nevím, no to už je jedno. Prostě tenhle článek napsat musím.
Byl to nádherný výlet, tolik věcí jsem viděla a ta nádherná příroda.
Cítila jsem se tam svá, až na to že jsem se díky M. a P. necítila dobře. Byla jsem tam s nimi,
nemusíte vědět kdo to extra je a ne, není to máma ani tak..
Bylo to s nimi občas fajn, ale dělala jsem často křena, byla jsem pod.. Útokem narážek a i když
jsem vypadala, že to mám na salámu, doma jsem se pak rozbrečela. I přes to jak se
tam ke mně občas špatně chovali, jsem si to užila. Jen díky tomu, co za krásy jsem viděla.

Začalo to nějak 2.7. kdy jsme nasedli na vlak z Českých Budějovic a vyrazili na Hamry.. Nebo tak se to nějak jmenovalo, pokud vím teda a dobře si pamatuji. Vrazila jsem si do ucha sluchátka a kochala se přírodou. Za nějaké 2 hodinky jsme dorazili na místo. Vzali jsme si těžké batohy, kde bylo plno konzerv s jídlem, spacáky a další věci.. Každý měl batoh z nás 3. Já měla samozřejmě nejlehčí, ale řeknu vám, i tak to bylo pro mě dost těžké. Často mi říkali, že si ale nemám na co stěžovat, že to mám o proti ním lehké.. Ale to se mýlili. Pro mě to bylo taky něco.. Neuvěřitelného to nést. Malá 45 kilová holka nese batoh větší než je ona sama..

První den jsem šla s hůlkami, lezli mi na nervy, neskutečně moc a tak jsem je uklidila a chodila po kopcích s batohem bez nich. Ale to jen první den.. Který byl hodně, hodně náročný. Ze začátku to bylo fajn, ale po 20 km už ne.. Dali jsme si na ten den 30 km a bylo to moc, i na mě.. Ten den sem ale viděla hodně. Černé jezero, které bylo neskutečně čisté. Dokonce jsem vyndala nechutně zapáchající nohy z pohorek a ponořila do té ledové vody a kochala se nádherným výhledem. Cesta k jezeru byla náročná, už jen když s obrovskými batohy jsme museli přelézat spadlý strom. Zajímavé to bylo. Ještě vtipnější bylo, když se nás někdo zeptal: "To ty batohy fakt nesete celou dobu?" Měla jsem chuť říct: "Ne, to jsme si nechali jak paka dovézt autobusem ať pak můžeme machřit." :))) No každopádně jsme si o kousek dál dali i nanuka, nějakej děda tam měl stánek a očividně mu to dost frčelo. ^^


Další jezero už nebylo tak čisté, ale stále bylo moc krásné a líbilo se mi tam.
Od jezera vedla cesta dál, bylo to horší a horší a nohy mě bolely fakt hodně. Šumava mě naučila to, že když už myslím, že je konec kopce, ne, není. Je to teprve začátek. :)) Najednou jsme si sedli uprostřed silnice únavou, žrali sladkosti a koukali jak slunce zapadá někam za kopce. Všude kolem byly suché stromy, ale i tak to působilo nádherně.. Odhodlali jsme se zvednout a ujít posledních 30 km do stanoviště, kde jsme se těšili jak ulehneme, ale ještě to chtělo postavit stan. To jsme úspěšně zvládli a za chvíli šli unavení spát. /Jen ty ptravně kousací mušky tam být nemusely./ Ne, já šla ještě do nechutné toi toiky na záchod.. A ráno, ulalaa, přišla mě navštívit ta mrcha co je tu každý měsíc. Jo.. Vážně teď? Když jsou všude jen nechutný toi toiky? Jo? Super situace, hlavně když jsme měli možnost se vysprchovat. Ale měla jsem vše co jsem potřebovala.. Kolíček na prádlo na nos ne, ale zvládla jsem to.


Další den jsme se vydali.. Nevím přesně kam. Asi na poledník? Myslím teda, ale nejsem si jistá. Tam to bylo moc hezký, cesta mi přišla v pohodě, i když mě vše hrozně bolelo a moje tělo trpělo. Mělo to být jen 15 km a to se dalo ujít. Někde ve vesnici jsme si dali dobrý oběd a šli dál těch 8 km. Bylo to dost často do kopce, ale i tak jsem si to naprosto užívala. Chodila jsem často před nimi napřed, prostě se mi líbila ta samota. Vyhlížela jsem poledník jak divá, blížila jsem se k němu blíž a blíž. Až nakonec jsem došla až k němu, neuvěřitelné. Udělali jsme si tam jídlo, které jsme jedli furt. Těstoviny, tuňák. Tohle byl náš celo týdenní oběd. Občas i polévka v hrnečku. Tuňáku mám už plný život, ale stejně mi furt chutná. Na Poledníku se mi líbilo, ale večer jsem brečela bolestí. Nemohla jsem se ani otočit a řeknu vám, byla to ta největší bolest.. Fakt hrozná. Nevím co se mi stalo, ale hrůza. Ráno to bylo ale lepší, i když jsem chodila jako postižák, ale chodila jsem!

Každopádně další den to bylo spíše všechno z kopce. Což nebylo tak hrozné, ale moje kolena silně trpěla, i když jsem na nich měla tejpy. Pomohlo to, ale i tak to bolelo. Mám s nimi prostě od nehody na kole problém ještě větší, asi s tím budu muset něco dělat. Ten den jsme museli přejít potůček, abychom se dostali dál. Bylo to krásný a na nohy příjemné.. Hlavně asi pro M., co měla puchýře všude a úplně dolámané nohy. Ještě více než já.. Dělali jsme víc přestávek, i když jsme měli ujít znovu 15 km. Každé stanoviště mělo být takhle daleko mezi sebou. Zastavili jsme u rozcestí, u kterého byla na stranu, kam jsme neměli jít, cedule s tím, že tam byl zákaz vstupu. Neskutečná drzost kolik lidí tam šlo a dovolilo si tam jít s nadějí, že to bude kratší. Myslela jsem, že tam budou chodit jen ti mladí, ale bylo to naopak. Ti staří neměli úctu. Dojedli jsme nějaké bonbóny a šli radši s další sílou dál. Musím říct, že tahle cesta mi občas přišla taky nekonečná, ale nakonec jsme přišli do stanoviště brzo a jako první. Tudíž tam nebyly žádné stany a my našli místečko pro nás. Bylo tam tolik kořenů a já byla ráda, že jsme našli rovinku. Udělali si jídlo, postavili stan a jen tak odpočívali.. Nádobí jsme myli v krásně čisté řece. Byla radost na tu nádhernou řeku se dívat. Večer jsme si zašli do pivovaru Modrava, kde jsme povečeřeli a potkali známé.. Ne moje ale jejich.. Pokecali a šli jsme ležet. Celý večer jsme se smáli s P., jak je M. královnou treku. Měla jsem záchvaty, ale sranda vždy jednou končí. Ještě jsem si úspěšně došla po tmě na záchod, ale někam do trávy, protože v noci do toi toiky ne.

Ale ráno mě to stejně čekalo. Měla jsem z toho bobky, protože byla u cesty.. Ale milé překvapení, byla čistá a bylo to ok. /Mám pocit že nejvíce tu mluvím o hajzlech.. Ehm./
Ten den jsme jeli domů. M. nebyla v dobrém stavu a fakt to schytala, ani já jsem na tom nebyla dobře. Jeli jsme opět nějak domů. Nejdříve malým busem na nějaké nádraží a pak vlakem pryč. Už v tu chvíli mi ale přišlo, že se mi do Rakouska nechce, ale nakonec jsem jela.. Ale o tom až v další části, protože už tak je tohle dlouhé a asi to nikdo ani číst nebude..
Na Šumavě jsem nefotila tolik a líbilos e mi fakt jen pár fotek. Z Rakouska toho je o hodně víc, ale to příště!^^

Pokud jste se ale někdo dočetl nakonec, doopravdy nakonec, tak dík,
že tě tyhle moje kecačky neobtěžují a vůbec máš zájem to číst.
Měj se jak potřebuješ, ale radši líp. Unicornsky, potterheadsky.. Čauky!^^

 

Be the first one to judge this article.

Poll

byl jsi tu? klikni

... 100% (29)

Comments

1 StrYke StrYke | Email | Web | 12. august 2017 at 9:23 | React

Pěkné fotky :) Já jel na Šumavu za cílem vidět rysa nebo vlka.. a neúspěšně :D

2 KAY KAY | Web | 12. august 2017 at 15:36 | React

Vyzerá to tam krásne, rada by som sa tam niekedy pozrela :)

3 Hemitson Hemitson | Web | 12. august 2017 at 19:00 | React

Šumava je sice náročná, ale nádherná a stojí to za to! Byla jsem tam právě minulý rok, tak snad se tam zase někdy vrátím.
Těším se na článek z Rakouska! :)

4 Heaven Heaven | Web | 12. august 2017 at 19:07 | React

Na Šumavě jsem ještě nebyla a to jsem po Čechách hodně jezdila :D Pochoďáky mám docela ráda, ale dobrodruh na stanování moc nejsem :D Fotky jsou krásné :)

5 Misaki Misaki | Web | 13. august 2017 at 22:18 | React

Moc hezký fotky. Miluju přírodu, zejména lesy, takže ta třetí a čtvrtá fotka se mi líbí nejvíc.

6 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 15. august 2017 at 19:19 | React

Šumava je nádherná! I když já jí znám spíš z koňského hřbetu, než že bych tudy někdy takhle chodila. Já celkově nejsem moc na tůry. Ale zní to skvěle. A ty fotky jsou skvělé! Hlavně ty první :)

7 Ooomarie Ooomarie | Web | 16. august 2017 at 9:18 | React

Ty fotky jsou nádherný, hned bych tam jela taky ♥

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement