thought #2

20. august 2017 at 16:21 | PetraLibrary |  DIARY/THOUGHT


The problem with depression is: >>> You know you'll be ok, but you still feel awful.
>>> You know people love you, but it doesn't feel like they do.
>>> You know doing something will make you feel better, but you just don't know how to.
>>> You want to be well, but you just can't seem to get there.

Přesně takhle se teď cítím. Možná že se ani necítím.. Nic co jsem si vysnila nevyšlo, nesnáším ty iluze co si vždy vytvořím. Vždy si vytvořím hotovou pohádku, a nedojde mi, že takhle to prostě nikdy nefunguje. Mám chuť ale i nemám chuť psát články, jsem neskutečně nerozhodná. Tolik věcí mě v poslední době rozhodilo, všechno najednou tak moc bolí, ze všeho mám strach. Mám strach jet s mámou v autě a ani nevím proč. Nehraju si tady na nějakou depresivní holku, jen říkám co cítím. Potřebuju to vyjádřit, ne se chlubit, dostat to na povrch, i když jsem u psycholožky už byla. Mám strach sem psát vše co cítím, protože se bojím že to dotyčný najde a zkazím vše ještě víc. V noci brečím, usínám až ve dvě ráno, občas ve tři. Nechci se cpát práškama, i když mi asi nic jiného nezbyde. Škola se blíží, budu v ní zřejmě možná často sama, mám z toho strach, že budu najednou sama. Chci, aby všechno tohle odešlo, klidně chci celý den jen spát a nic nedělat, probudit se až všechno bude dobré. Sedím tu s fotkami mého táty v ruce, prohlížím si jak mě jako malou držel v náručí. Věřím že by to zvládl i teď, kdyby tu byl. Slzy dopadají na fotky a já je rukou stírám. Jednoduše stále nedokážu pochopit jak někdo na té fotce může být, když už tu není. Jak je možné, že může někdo takhle najednou odejít, jak ho najednou neslyším, nevidím, necítím nikde. Chci aby teď přišel, chytil mě za rameno a řekl že to bude všechno dobrý, aby to aspoň někdo udělal. Lidi co jsem si myslela, že mi nikdy neublíží, mýlila jsem. Ten dotyčný ani neví, jak moc mi to všechno mohlo ublížit, jak moc se třeba kvůli němu trápím. Neví nic, že brečím, že možná i dýchám. Konečně si uvědomuju, co vlastně pro něj asi znamenám.. Nic. Přemýšlí nade mnou? Napíše mi vůbec? Já nevím. Jestli ne, já to už dělat nebudu, nechci.. Nehodlám se ozývat s tím, že ještě žiju, zapomněl jsi? Wow. Jak nečekané.. Tyhle prázdniny jsou ty nejhorší, co jsem kdy měla. Tolik bolesti.. A to jsem si je měla a chtěla užít. Ještě mám pár dní, co mohu nějak využít. Pokusím se o to.. Pokusím se něco inteligentního a normálního sepsat. Je mi opravdu jedno, že se někomu nebude líbit, že mi chybí odstavce, že si pletu na blog angličtinu i češtinu. Je to můj blog, nelíbí se vám to, zalezte někam pryč.. Díky.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Eliss Eliss | Web | 20. august 2017 at 16:42 | React

Blog je hlavně pro tebe, piš co cítíš, ostatním to může být jedno :) Přeji ti hodně světlých zítřků!

2 KAY KAY | Web | 20. august 2017 at 17:20 | React

Píšem podobný blog, sú to len myšlienky ktoré momentálne cítim. A myslím si, že to je skutočná pointa blogu :)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 20. august 2017 at 17:55 | React

Nechci si tu hrát na nějakýho sluníčkáře, ale pevně věřím v to, že se tahle "houpačka" zas přehoupne v něco lepšího...cítím tě. A cítím všechnu tu bolest, co se ti, možná nevědomky, povedlo vtisknout do všech těch slov. V tu chvíli prostě člověk nemůže nic. Dneska je však tenhle, troufám si říct "pojem" - deprese - tak neskutečně zmedializovaný, že tomu skoro nikdo neuvěří, že jí někdo z jejich blízkýho okolí třeba doopravdy trpí.
Tak možná proto říkám těmhle věcem neurčitě, vyplatí se to...

Někdy ani cigáro, ani blbý přivožrání se, prostě nezvedne tu tíhu, co přistala na hrudníku - musí vyprchat, jako sekt...postupně. A pak už jen zbývá čekat..

4 nika nika | Web | 23. august 2017 at 18:08 | React

And another problem is that no one understands you.
You want to talk about it but you don't know how.

Rozumím ti, ani nevíš, jak moc. Můj začátek prázdnin vypadal přesně tak. A pak jsem si řekla dost. Není lehký vylézt z postele, domluvit se s kamarády a jít ven. Ale pomůže to. Teď už je to několik týdnů fajn. Jsou horší chvíle, a je jich pořád dost, ale cítím se mnohem líp. Je to o tom začít něco dělat. A taky je důležitý si uvědomovat, že tohle by neměl být normální stav. Hrozně ráda bych ti pomohla nějak víc, ale obávám se, že to nejde. Ale kdybys cokoliv potřebovala, můžeš mi napsat na mail a pobavit se o tom (moncaa.monii@gmail.com) :)

Hlavu vzhůru. Deprese je hnusná věc, ale netrvá věčně. Musí se s ní bojovat, protože když se jí poddáš, je to mnohem horší.

5 Gabriela Gabriela | Web | 25. august 2017 at 12:47 | React

Neohlížej se na to co si ostatní pomyslí a piš sem co jen chceš. Je to tvé místo a nikdo sem chodit nemusí pokud se jim to nelíbí ♥ vím moc dobře jak se cítíš, ale věřím že vše co je teď smutně vymalované se zalije šťastnými barvami!

6 twotika twotika | Email | Web | 27. august 2017 at 18:45 | React

Jak už tu někdo psal, nesmíš se dívat na to, jak reagují ostatní. Já sama moc dobře nevím, jak se cítíš, i když se strašně moc snažím do tvého postavení vcítit, nejde to.
V jedné chvíli tě chápu a v té druhé nevím, co si myslet, ale tak je to v pořádku, nikdo nikoho nezná na 100% a co teprve čtenáři, kteří o tobě neví zhola nic, čtenáři jako já. Je jedno o čem budeš psát, protože ten, kdo bude chtít si to přečte a ten, kdo ne, tak ani nikdy nechtěl navštívit tenhle blog. Dělej, co uznáš za vhodné a neohlížej se za ostatními, protože ostatní ti za to nestojí.
Ty se z toho jednou dostaneš a budeš silnější a to, že to teď tak nevypadá? Nevadí, protože potom ti, co tě opustili, budou litovat, že to kdy udělali.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama