cesty za sny

3. july 2018 at 14:33 | petralibrary



je zvláštní tohle dávat jako příklad, vzhledem k tomu, že každý má jiné sny
a mohou být o hodně větší, než je ten můj. jenže ať si myslíte, jakkoliv je velký, je důležité,
jaký je pro vás a ne pro ostatní. tenhle sen byl pro mě hodně důležitý a byl to krok v životě.
no a vlastně v tomhle článku, o tom budu prostě mluvit. nebo počkat, ne mluvit, spíš psát.

už dlouho mě strašně zaráželo chování mojí základní školy. ne jen té mojí ale i ostatních. připadá mi to, že většina učitelů se k nám chová jako k dobytku. no jo, vy sem chodíte, já budu hnusnej, budu se k vám chovat jak k hovnu a pak za to dostanu zaplaceno. co to jako má bejt? takhle to prostě nepůsobí jen na mě, ale na spoustu dalších. je plno hodných učitelů, já neříkám že ne, ale je jich málo a myslím, že je to škoda. sedíte tam jen aby za to dostali peníze a někteří vás třeba ani nic nenaučí. naučí tě pitvat žábu, ale už nikdo neřeší, proč tu žábu pitváme a bereme jí život. dali jsme jí ho snad? dali jí ho snad oni? nezlobte se na mě, ale ti jestli dali někomu život tak bůh k nim, ať se k nim nechovají jako k nám ve škole. všude samý zákaz, tohle nesmíš, tamto nesmíš a dělej tohle a tamto. jako kdybych byla nějaká loutka. na prvním stupni se dle toho ještě řídíte, ale na druhém stupni začínáte zjišťovat, že tohle vaše poslání a cesta není. máte na většinu věcí odpověď a oni zjišťují, jak moc jsou v řiti a už vás nemohou ovlivnit. nedávno jsem byla na obědě a objímala svého přítele. učitelka mě oslovila abych toho okamžitě nechala, jelikož se to údajně na veřejnosti nehodí. nechápala jsem, ignorovala jsem ji a objala ho znovu. prý snad poslechnu, mumlala si pro sebe. najednou mě kdosi zatáhl za vlasy. prudce jsem cukla a otočila se a kdo jiný by to byl? učitelka. jak jinak, rozčílila jsem se. copak už nemůžeme projevovat emoce ve škole? dozvěděla jsem se, že emoce jsou různé a tak jsem řekla že nasranost je také emoce a nasrala mě. po chvíli ani ne se otočila a odešla. víte, co mi vadí je už to, jak mě zatáhla za vlasy. jakmile ten učitel nemá respekt ke mně, je logické, že ho nebudu mít ani já. nemá na mě co šahat, taky na ní nesahám.

proto jsem se dlouho rozhodovala, na jakou školu to vlastně chci jít. potřebovala jsem něco, co mě bude bavit a zároveň to bude mít jiný přístup. našla jsem.. vážně jsem našla. holka z trutnova našla školu v praze. walfdorské lyceum. to, kam prostě za každou cenu chtěla. dávala do toho skoro všechno co mohla, jednoduše do toho přímo byla zapálená, jako kdyby to byl její život. walfdorské lyceum je škola s absolutně jiným přístupem, mají dokonce i základní školy a i školky. je to jiným způsobem zaměřené a snaží se to děti poznat sebe a o to by se dle mého měly snažit všechny školy. u nás v česku je školství strašně zastavené. podívejme se na dánsko, těhle škol je tam hrozně moc a ty děti jsou šťastné a tady se věčně dívám na to, jak děti brečí, jak do školy nechtějí a to je špatně. chápu, ne vždy se do školy chce, ale aby brečeli že se tam bojí jít, protože nějaký učitel se na nich vozí a uspokojuje tak své potřeby? co to má být. a tak jsem tam šla. psala příjímačky, potkala skvělé lidi. nebyl nikdo, kdo by se neusmál a nebyl sympatický. dále nás čekala slohová práce a nakonec i pohovor. no, nedostala jsem se na tuto školu o tři body.


to pro mě znamenalo jít na školu, kde to bylo pro mě přímo peklo. myslela jsem, že je to fajn škola.. jenže jakmile jsem přišla, byla to prostě škola. každý na vás koukal nepříjemně jako na konkurenci, podváděli jsme se navzájem a to mi dost vadilo. nebylo to totiž absolutně příjemné hledět na ty pohledy, jak si vás každý skenuje. přímo to nesnáším, cítit ty pohledy tohoto typu na sobě. napsala jsem zkoušky a jednoduše odešla. to byl pro mě konec. v tu dobu jsem nedoufala, že se na to lyceum nedostanu, tohle byla pouze moje rezerva s tím, že doufám, že se dostanu na lycko. na téhle škole, jsem byla první. nechápu to, ale prostě jsem byla první. no každopádně jsem si začala uvědomovat, jak moc tam nechci. nejdříve to bylo, že nechci být na intru a budu dojíždět, jenže nakonec jsem skončila doma se slzami, jak moc nechci ani tam. tak moc mi ti lidé nevyhovovali a ti učitelé někteří. nešlo to.. ale otevřela se mi jiná a nová cesta. ze začátku jsem ji zavrhla, ale pak jsem se tomu otevřela také.

v českých budějovicích, přes celou republiku ode mě, se otevřelo nové lyceum. znamenalo by to však, že budu daleko od domova, od přítele a od všeho. já to chtěla zkusit. něco nového, dostat se daleko a tak jsme jela na pohovor a hned druhý den, kdy jsem ze sebe vydala všechno, jsem se dozvěděla, že jsem přijatá. ta snaha byla k něčemu, dočkala jsem se toho, co jsem chtěla. musím říct.. bylo mi to tam mnohem více sympatické než v praze. i lidi, ještě víc než tam a bylo to příjemné tam být. navíc.. ano, v praze se cítím hodně dobře a miluju prahu, ale doma se možná cítím víc v budějovicích. nejvíc samozřejmě tam kde jsem teď.. nu, bydlet tam budu u tety a rodiny, sice budu daleko od všeho ale.. budu šťastná. jako blecha v psím kožichu. nebudu muset řešit nějaké komunistické učitele na škole, kam jsem vlastně ani nechtěla. přes to utrpení, jsem se vážně dostala tam, kam jsem já sama chtěla. prostě si v druháku zvolím svoje zaměření a budu studovat. tak jak bude nutné a snažit se to někam dotáhnout.. i když ztrácíte naději, zkuste prostě.. furt bojovat a snažte se. má to cenu, i když se sebevíc zdá že jste úplně na dně, prostě vyplavte z hlubin na hladinu. sražte a překonejte překážky a třeba se to povede a pokud ne? bude to těžký si to přiznat, ale pořád je plno jiných věcí, co jsou důležitější. věřte si.. pracujte na sobě a soustřeďte se na sebe. nebuďte tolik svíčka rozdávající světlo jako já a udělejte občas i něco pro sebe. zlepší to vaše sebevědomí.. vaše já. ať je to cokoliv, jděte za svými sny.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Simix Simix | Web | 3. july 2018 at 20:25 | React

Ej, ty jsi zpět? :D Wow. Welcome back!
Hezké gify! :)
Prvně, když jsem začala číst tento článek jsem si říkala, že prostě jen nevycházíte s učiteli, což se stává, ale fakt mě dostalo to, jak jsi psala, že jsi objala přítele a jí to vadilo a pak ti ještě zatahala za vlasy. By mě nasralo. Stejně jako tebe. Pokud jsi ho jen objala, není to vůbec nic špatného a ona by se do toho nemusela plést. A ještě tahat za vlasy?
Waldorfské lyceum... Waldorf má celkově jinačí přístup. Ne že bych studovala někdy na Waldorfu, ale studovala jsem o něm :D
A navíc.. třeba i na vysoké škole pak.. je takový přátelštější přístup. Možná jak na které, ale už k tobě přistupují jako k sobě rovným. Na střední je to zase o něco lepší než na základce, ale dost podobné... řídím se podle svých zkušeností. Všude to je jiné.
Tak to bývá no.
České Budějovice? !! :O Ej, já tam teď byla v prváku na vysoké a miluju to tam!! Hodně lidí. Jako i já to tam mám daleko, ale jsem tam ráda :3
Já původně byla přijata na vysokou i v Praze, ale nějak mě to tam tolik netáhlo, ačkoli mi děda furt cpal, že je to prestiž... jiní, že v Budějovicích je to lidštější. Lidi, přístup.
Nakonec jsem v Praze nestihla zápis a bylo vyhráno!! Spokojená jsem!
I já mám, nebo aspoň měla Prahu vždy ráda, ale prostě Budějovice!!
Třeba se tam někdy potkáme :D i když.. já vlastně nevím, jak vypadáš.. :D

2 Chloé ▲ Chloé ▲ | Web | 5. july 2018 at 15:14 | React

Jé, tak to ti přeju. Aby ses ve škole cítila dobře, je hodně důležité. Znám to moc dobře, a to s těmi pohledy znám dokonale a taky to nesnáším. Bohužel na takové lidi člověk narazí všude, nevyhneše se jim. Teda hlavně tady v Česku. Přeju ti, aby ti to vyšlo a bylo všechno fajn :)

3 Bonito Bonito | Web | 5. july 2018 at 15:24 | React

Zaujimavo štylisticky spraveny blog, snad prvykrat niečo take vidim, je to prijemne a utulne :)

4 Džejní Džejní | Web | 5. july 2018 at 18:03 | React

fakt neviem, kto uci pre peniaze, lebo pokial viem, tak ani v Cesku tie ucitelske platy nie su nic moc :D ale zas niektori ucitelia mozno ucia preto, lebo citia zadostucinenie, ked niekoho mozu tyrat. well, ludia su rozni.
akoze okej. dokazem pochopit, ze ucitelke sa nepacilo, ze si sa objimala s priatelom. lebo si viem predstavit, ze to mohla byt sexualne frustrovana osoba, ktora nezazila ludsky kontakt uz poriadne dlho. alebo je proste nestastna vo svojom vztahu. ale zas tahat ziacku za vlasy za takuto vec, to je fakt uz prilis. u nas v triede sa stalo, ze sa dvaja chalani pobili a ucitel ich oboch vytiahol zo zeme za usi, aby prestali. to bolo ostatnym vtipne, ale aj to si myslim, ze uz prekracoval ten ucitel svoje kompetencie. neviem, niektori ucitelia (hlavne teda starsie generacie) si mozno este myslia, ze je nieco taketo v pohode.
to ma mrzi, ze si nieco take prezivala so skolou, ze si tam vobec nechcela chodit a ze ti tam nebolo dobre :( ale teda tesi ma, ze si sa nakoniec dostala na lyceum, aj ked to bolo az druhe, na ktore si sa pokusala dostat. a aj ked je daleko a budes daleko od svojej rodiny. ked si tam stastna, je to asi to najdolezitejsie.
ja sa teda priznam, ze by som na nieco taketo nemala odvahu. nikdy som nic nechcela natolko, aby som si dokazala ist za tym. som pohodlny clovek, mam rada zabehnute rutiny, a to, ked sa veci nemenia. isla som na prijimacky na tri osemrocne gymnazia, na dve ma prijali a na jedno tesne nie, ale dalo sa podat odvolanie. a isla som na to, ktore bolo v budove, kam som chodila aj na zakladku, lebo to bolo blizko a uz som to tam poznala. takze klobuk dole, ze ty svoju situaciu zvladas naozaj velmi dobre :)

5 Charlie Charlie | Web | 6. july 2018 at 11:30 | React

Objímání, pusa atd. byly u nás velký problém, ale tohle by si nedovolila žádná z učitelek. Gratuluju, že jsi se ve finále nevzdala a dostala si se t, kde se ti líbí :)

6 neverbealone neverbealone | Web | 6. july 2018 at 18:13 | React

Jsem ráda, že si nakonec našla vyhovující školu :) já to taky na základce moc nemusela, proto jsem byla šťastná, že mě vzali na osmiletý gympl a já mohla už pětce vypadnout :D na gymplu to bylo vlastně skvělý. Nepřistupovali tam k nám jako k dětem, přesto že jsme ještě děti byli. Sice ten systém byl takový jako všude jinde, ale to je i teď na výšce. Prostě v Čechách máme zajeto jet podle určitých studijních plánů a to se asi jen tak nezmění. Pokud se ti to fakt nelíbí a nevyhovuje ti to, pořád můžeš jít studovat někam do zahraničí, kde je to podle tebe lepší :)

7 Kory Kory | 10. july 2018 at 19:31 | React

Wow... to je docela story. Obdivuju že je někdo schopný kvůli škole všechno opustit. Já jsem strašně uvázaná doma.
A máš sympatický blog.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement