blok, kde?

9. august 2018 at 15:12 | PetraLibrary |  THOUGHT


vlastně nemám páru, proč na tohle téma píšu, asi protože to chci říct nahlas, zaráží mě to.
přijde mi to vtipný a smutný zároveň, kdo ví. psát si mohu co chci že?
je to přeci můj blog. místo, kde se mohu vypsat jak potřebuji.
je mi úplně ukradený, kdo si to čte, z mých blízkých. upřímně?
ti co jsem si myslela, že blízcí jste a teď se tak nechováte? polibte mi prdel.
ano, myslím konkrétní osobu a kupodivu? i přes to, že to zmiňuju, mě to netrápí.
ve výsledku jsem vážně zjistila, že nejlepší kamarád je můj přítel. to silné pouto asi dělá i to, že my jsme
vlastně nebyli hned pár, začalo to přátelstvím. za což jsem vděčná.
nerada dělám ukvapené závěry, ale jednoduše koukám, že potřebuju nějaký lidi vyřadit už ze života.
už konečně to potřebuju dokončit. vyhodit je a poslat je doprdele tak, jako to dělali oni se mnou.

blok. co si představit pod pojmem blok. stojíte na ulici plné lidí. sedíte v kovové židli před kavárnou ze které se line vůně vaší oblíbené kávy, či čaje. každý člověk je něčím zvláštní. baví mě je pozorovat. občas nechápu, proč někdo má nějaký extravagantní kus oblečení. paní vypadala v pohodě, pak na mě vyhodila na bok růžovou kabelku a mě to zarazilo. ale co, hlavní je, že se jí to líbí. nepobudu tu moc dlouho, dopiju si kafe, odejdu mezi ty davy a budu kořist pohledu tak, jako byli oni pro mě, jen pro někoho jiného. teď jdu takhle i já, jako ostatní. v davu, hledí na mě někdo jiný, jako jsem čuměla já. víte, nemám ten nepříjemný pohled, jako vůl před kopcem. oči vyvalené na vás, nechtějí uhnout. koukám nenápadně. vím, jak mně samotné vadí když někdo vyloženě čumí. jdu o blok dál. blok. blok. o blok dál, o dva bloky. o tři, čtyři, kde si sednu v parku a otevřu svůj blok. je to blok? nebo blog. já vlastně nevím. blok. držící v ruce, do kterého kreslím, bych tak vlastně nazvala. blog, na internetu, už asi fakt ne. je spoustu bloků. ve vaší čtvrti, ve vašem nočním stolku.

salto dozadu. pro někoho problém, pro někoho lehká věc. asi nejtěžší je se přesvědčit a přiznám se, že já žádný problém neměla. teď je možný, že si řeknete, no jo, v jumpparku to dá každý ale ne.. nedá. Někdo prostě má strach. co kdyby náhodou spadl hodně na hlavu? praštil se vážně extrémně a měl strach? blok v hlavě. blok skočit a udělat to. blok v hlavě má strašně lidí, každý v něčem jiné a každý ten pocit poznal, zná nebo pozná. může to být v čemkoliv, kdekoliv a jakkoliv a ani si na to teď nevzpomene. je to pouze v danou situaci, kdy to vlastně pocítíte. blok je při sportu, v sebeobraně. tolik věcí zablokujete. ne jen pohybem, kdy se bráníte, ne pouze ve sportu, ale i slovně. jakmile vám většinou někdo nadává, osočuje vás z určitých věcí, o kterých ani nemáte páru, nebo máte a jste lháři, použijete blok. slova, snažíc se vás ochránit, či útočit na druhého. můžete skočit na blok, obrovskou kostku, prohlédnout si svět. dívat se na vše jinak.

jenže to nejsou ty jediné věci. většinu lidí, co jako první napadne je blok. jasný, ale kde? na sociálních sítí. jako kdyby to bylo hrdinství. neumíte něco vyřešit? tak proč si někoho nezablokovat? tyhle lidi miluju. jednoduše si zablokují všechny, odstrčí je jako kreténi jen tak a myslí si:"hahha, vyzrál jsem nad tebou, jsem velkej há!". velký hovno, je to pěkně smutný, tohle dělat. jasně, pokud vás někdo obtěžuje, vyloženě a doslova, dá se pochopit, že s ním ukončíte konverzaci. ale být takový chudák a zablokovat si všechny a všude? k čemu? proč? nepomáhá to. člověka pak stejně láká to odblokovat a sledovat jeho profil na instagramu. když si někdo většinou blokne mě, bloknu si ho i já, kdyby náhodou si myslel, že bude drsnej a odblokne to. tyhle lidi fakt nepotřebuju, co si myslí, jak je to vtipný a vyřeší to všechno. neřeší to nic, jen to cosi dokazuje o vaší schopnosti komunikovat, o vaší inteligenci a všem. jednoduše neumíte řešit nějaký daný problém, či radši rovnou říct, co vás sere a tak budete raději ignorovat. to je přece nejlepší. blokace je tedy z části dobrá a taky pěkná sračka pro některý sračky, co nic řešit neumí. jasně, někdo argumenty hold nemá, blokací to nevyřešíte, bude vás to užírat. a ano, asi narážím na určitě osoby, ať si to třeba přečtou a urazíte, já jsem skončila. nerada dělám drama, ale já takový lidi nepotřebuju v životě. co si myslí, jak se mnou budou přes tohle manipulovat, bavit se nad tím, ignorovat mě a myslet si, jak mi je to třeba příjemný. ať jdou doprdele, postaví se tam na hlavu, ale mně už je to jedno.

a jo, měla jsem potřebu o tom napsat. štve mě to, proč teda ne? aspoň dám někomu najevo, aby se mnou nejebal jak chce. takhle to nefunguje. nechci a už se nenechám jako dřív. už mě to nebaví.
petralibrary
twitter: petralibrary
 

1 person judged this article.

Comments

1 Pavlína Pavlína | Email | Web | 13. august 2018 at 22:47 | React

Blokování některých lidí ze života je ta nejzdravější věc, co člověk může udělat. Ačkoliv je to někdy opravdu těžké. Já osobně lidi na sociálních sítích blokuji tehdy, kdy si myslím, že je to zdravé pro mě, abych je nemusela furt mít na očích. Ale pokud je to vyloženě někdo, koho nechci odstranit ze života, pak se to snažím vykomunikovat. A pokud je to pouze z toho, aby člověk uzavřel určitý argument, pak je to i podle mě docela zbabělé.

2 neverbealone neverbealone | Web | 14. august 2018 at 13:44 | React

Musím říct, že jsem asi nikdy nepřemýšlela nad tím, jak je tohle slovo vlastně rozlehlé a může znamenat tolik věcí .. zajímavé.

Blok v hlavě ohledně něčeho máme z mého pohledu skutečně všichni. Já ho třeba dlouhou dobu měla ohledně vyjadřování citů a náklonosti, protože pro mě bylo jednoduší chovat se jako kus ledu :D podle mě to je to pravé hrdinství .. umět překonat svůj blok vůči něčemu. Stejně je to všechno jenom v hlavě.

3 Simix Simix | Web | 14. august 2018 at 20:32 | React

U nějakých lidí mi přijde škoda je vyřadit ze života.. u nějakých je to třeba.
Já na trampolíně svůj strach z backflipu překonala, ale jen na konkrétní trampolíně, jinde se stále neodvážím.
Mám prostě BLOK.
Hezky si vyjádřila významy slova BLOK :)

4 benjaminek benjaminek | Web | 14. august 2018 at 23:30 | React

Já si lidi blokuji jen opravdu, protože nemám zájem o jakýkoliv jejich kontakt, zprávy nebo je sledovat na sociální sítích. Ale je pravda, že jsem dřív pár lidí, které jsem si zablokovala, odblokovala... Upřímně na jednu stranu mi to přijde sice jen zbytečné a dětinské

5 Lucka Lucka | Web | 15. august 2018 at 21:05 | React

Pane jo, docela mi chvílemi dalo práci udržet se u toho, o kterém bloku mluvíš. :-) Ale to je tím, že ses potřebovala vypsat. Já osobně se asi tři roky zpátky rozhodla, že lidi, kteří mě vysávají, kašlou na mě apod. ve svém životě nechci a nepotřebuju. A místo toho, abych s nimi pořád udržovala kontakt a skákala na písknutí, začala jsem se odpoutávat. U prvního člověka to bylo těžké, měla jsem pořád pocit, že by se třeba změnil atd. Ale když vydržíš, pak už to jde samo. Dneska mi zbyli vážně jen lidi, na které se mohu spolehnout, které můžu považovat za blízké a za přátele a jsem šťastná. Bez přetvářky, bez negativ, jde to i tak. :-)

6 Káčč Káčč | Web | 16. august 2018 at 12:31 | React

Velmi mě zaujal tvůj článek. Každý si musí něčim v životě projít a dát blok některým lidem ve svém životě, co za to opravdu nestojí a chovají se k tobě jako k voodoo panence, to je pak zlý. Nejlepší je ty lidi jak si i ty sama psala vyhodit ze svého života a začít si svůj vlastní život a postupně si užívat s lidma, kteří ti nehází klacky pod nohy. Také to znám a už jsem tu blokaci v životě párkrát udělala i když bylo strašné se od toho ze začátku odpoutat, ale měla jsem v sobě kuráž, že já na to mám, že to dokážu. Takže hlavu vzhůru a jdi do toho :-)

7 MOE MOE | Email | Web | 20. august 2018 at 20:30 | React

Hmm blok by se mi hodil, teda myslím ten papírový. Netoužím aby mě někdo ignoroval a nebo aby se ze mě stal druhý Bakala.

8 sportovnii sportovnii | Web | 21. august 2018 at 2:09 | React

Blokáda na facebooku je skvělá věc,výborná funkce,že si může človět zablokovat koho chce a nemusí se otravovat s jeho debilními názory

9 Žolanda Žolanda | Email | Web | 21. august 2018 at 18:41 | React

Všechno co píšeš.. je dost smutné, a tak první věc, co mě po přečtení napadla.. bylo to trochu odlehčit a to slovy Padesát odstínů bloků... pak jsem se ale více zamyslela a rozhodě mi do smíchu není.. to, co říkáš je rozhodně pravda, i když jak zmiňují ostatní, jde na to pohlížet i jinak.
A také na závěr musím zmínit třetí věc, která mě zarazila už v průběhu čtení, proč nepoužíváš velká písmena na začátku věty? Vím, je to prkotina, ale jen tak pro zajímavost

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama