jako maso

18. october 2018 at 17:26 | petralibrary |  DIARY


já vím, já vím. nebyla jsem tu, nemá cenu slibovat, že se objevím rychle.
strašně bych chtěla blogovat pravidelně, ale nemám na to vždycky náladu a nebo čas, ačkoliv čas díky bohu pro sebe i celkem mám a škola mě až tak nepožírá, za což jsem nezkutečně vděčná. všechno se zdá být celkem fajn.. myslím. doufám v to, jenže já tu nejsem dnes od toho, abych vám říkala, co se mi událo ve škole a nudné nepodstatné věci, co by asi nikoho nezajímaly. chci se podělit. o zkušenost. pro mě dosti nepříjemnou a věc, kterou v hlavě občas ještě mám a provrtává mi hlavu, nepříjemně se mi zarývá do paměti čím dál více a jak se jí marně snažím odehnat pryč. půjde to, určitě, přijde časem. ale stejně mám nutnost to sem napsat a něco tak vzkázat. třeba to někdo čte.

stalo se to v létě o prázdninách. říkala jsem, že se to stalo už celkem dávno. trávila jsem dny se svým přítelem a našimi přáteli a převážně ve skateparku. to byly tak dokonalý časy, o víkendech pořád jsou a jsou stále tak výjímečné jako byli o prázdninách, to musím vážně uznat. vždycky jsme si perfektně zajezdili a já se to tam konečně pořádně naučila. teď už jsem trochu na jiném levelu než před tím, ale prostě jsem jezdila na freestyle koloběžce, teď jsem na tom ještě líp. Díky bohu za mého přítele, lepšího učitele si nemůžu přát, když to tak řeknu. jenže ve městě, kam jsme jezdili, když u nás skatepark nebyl (teď už je a jinam nejezdíme), nejsou úplně. inteligencí obohaceni. přímo bych řekla úplně vypatlaní.
mají potřebu se neustále hádat, i přes to, jak si serou do huby. slušněji to neumím vyjádřit, k nim by to jinak pak nesedělo. malé děti vám nadávají, jaká jste píč.., že zabijí vaší mámu a až nebudu doma tak udělají bůh ví co.

tohle jsem ještě skousla se zatnutou pěstí. fajn, jsou to idioti, nezajímá mě to, nemá cenu se na ně ohlížet. moje máma je úžasná, oni nic neví. jsou hloupí. prostě jsme je ignorovali a dali jim najevo, že je nám to jedno. natáčeli jsme, fotili a jezdili. hlavně já jsme fotila, je zážitek fotit jak někdo kolem vás prolítne a udělá otočku o 540 stupňů a víc.. při západu slunce vytáhne ruce z řidítek do condorra a letí jako pták. začala jsem si všímat ale poznámek odehrávajících se kousek ode mě. mladé děti sedící mezi staršíma a já poslouchám slova: "jí brzo ojedu." "dám jí pořádně přes pi..u" "jí roztrhnu." "ona fotí, si jí u toho taky vyfotím, až mi spadne do postele.". ten největší odpad. chtěla jsem mu ublížit, omlátit mu hlavu o beton sledovat, jak teče krev po jeho čele. křičet, jestli je to příjemné. jenže to bylo pouze v tu chvíli, neudělala bych to.. slyšela jsem to jen já, jinak by je přítel zavraždil.. víte. nebyla to lichotka. necítila jsem se uvnitř sebe dobře.. byl to strašný pocit. nejsem zrovna psychicky silná osoba, nechci ze sebe dělat chudinku, ale tohle není kompliment. to nemá být něco, co vás zahřeje u srdce. bolelo to, pálilo to, rozbrečelo to. necítila jsem se jako žena, dívka, ale jen sexuální oběť. oni jsou šelma a já obyčejné maso na talíři. takto na mě zhlíželi. shora.. byla jsem největší spodina, aspoň jsem se tak cítila.

nechápu muže či ženy, co hledí na okolí jako na sexuální objekt. copak nepoznali lásku? neznají to? uvědomují si vůbec, jak moc to může člověku ublížit? i slova mají svoji váhu, ještě větší když zaslechnete ta, která slyšet nemáte. přála bych si mír, přála bych si, aby se každý k sobě choval na jisté úrovni. ale tak to pořád nejde a někdo nedokáže pochopit, že by to tak fungovat mělo. jestli se z toho nezmění, je mi líto ženy s nimi žijící. umím si představit, jak stojí doma neustále za plotnou, manžel přijde domů, v posteli ji zničí a odejde spát. a dokola. a dokola. než něco řeknete, zamyslete se. nepředvádějte se. nehleďte na holky ani na kluky jako na maso. ale jako na nádhernou květinu, o kterou je třeba se starat, nebo povadne, uschne a zmizí vám před očima. ta její pravá stránka.. nedělejte to ostatním. nebere se to jako lichotka. bolí to. bolí to uvnitř vás.. nepřišla jsem si jako bytost. přišla jsem si jako velké nic. prázdnota. hrozné nic. stále to nedokážu smazat, vrtá mi to hlavou, bolestně mi to vrtá hlavu.

petralibrary
twitter: petralibrary
 

1 person judged this article.

Comments

1 Atunai Atunai | Web | 18. october 2018 at 19:20 | React

Na takové kretény se vybodni. Chápu, že to nemůžeš jen tak dostat z hlavy... Taky bych nemohla... Ale ono to časem odezní. Každopádně s tebou naprosto souhlasím.

2 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 18. october 2018 at 22:58 | React

Tohle jsem ještě nezažil (vztah s holkou). Ale jak tak čtu na internetu příběhy lidí, tak mi to ani nevadí (ty smutné rozchody)

3 Lux Lux | Web | 21. october 2018 at 15:12 | React

Jsou to kreténi. Samozřejmě tohle by nikdo neměl nikdy vypustit z držky, ať je pohnutka jakákoli (přesto doufám, že to jsou jenom děbilní kecy).. Úcta je věc, kterou by měli učit ve škole. Nejen úcta k autoritě, ale i k ženě, k jiné lidské bytosti.

4 benjaminek benjaminek | Web | 26. october 2018 at 22:35 | React

Jsou to volové. Lidi umí být fakt až neuvěřitelně hloupý a z huby vypustí vždycky největší blbost, co můžou říct.
S tebou se vším naprosto souhlasím. Také bych si přála mír a lidi, aby na sebe nebyli zlí, ale ono to proste nejde. Všichni lidé by si měli najít někoho, na koho nebudou koukat jako na maso, ale na někoho jako květinu, jak říkáš. :))

5 Misaki Misaki | Web | 27. october 2018 at 12:17 | React

Jak tady píšou ostatní, jsou to prostě volové. Důležité je si to tak fakt nebrat, i když to asi není lehký.
Jinak moc se mi líbí pasáž s člověkem jako květinou, moc hezky napsané. :)

6 Romča Romča | Web | 27. october 2018 at 22:19 | React

To je něco.. Mě by tam taky bylo hodně nepříjemně a nepochopím jak někdo tohle z pusy vypouští ale nesmíš si to tak brát i když tě to raní. Prostě neznají úctu a on sám život jim teprve ukáže a dá lekci.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama